Stůj klidně stůj

Pavel Bobek

1:	^G#Říkávali:"To je on, ten, ^C#co se stále ^G#bojí, to snad ani není chlap, když neumí se ^D#prát," ^G#jeho jméno zapoměli, a ^C#kdo chtěl hodit ^G#blátem, ten klidně blátem házel, ostat^D#ní se mohli ^G#smát.

2:	Nejspíš nikdo nevěděl, co mu jeho táta řekl, od té doby uběhla už hezká řádka dní, můj soused o tom povídal, že slyšel, dřív než smekl, co na srdce mu kladl ve své chvíli poslední.

R:	"^G#Stůj^B__^C, klidně stůj a drž se ^C#zpátky^D#__^F, chlapče ^G#můj^B__^C, od maléru drž se raději ^D#dál^F__^G, ^G#ruku^B__^C na to dej, špatný ^C#příklad^D#__^F ve mně ^G#měj^B__^C, já na siláka rád si často ^D#hrál^F__^G, teď vidíš sám, za co můj život ^G#stál^B__^C."

3:	Pak ^Bpřešla léta a pravá láska ^D#do cesty mu ^Bvešla, byla krásná jako sen, a kdekdo závi^Fděl, když ^Bjednou byla sama, ^D#na návštěvu ^Bpřišlo pár nezvaných hostí, každý ^Fdělal to, co ^Bchtěl.

4:	Když pak vstoupil do dveří a uslyšel, jak pláče, pochopil, že stane se jen to, co udělá, kouk' na obrázek táty a chvíli se mu zdálo, že znovu slyší, jako kdysi, ta slova vzdálená.

5:	^CKdyž po stopách těch výtečníků ^Fšel rozvážným ^Ckrokem, prázdno v duši měl a v očích divný ^Gchlad, jen ^Cmalou chvíli volali:"To je ^Ften, co se ^Cbojí," pak v tichu náhle byl by slyšet ^Gšpendlík, kdyby ^Cspad'.

6:	Jen malá muška na zdi snad podívat se směla na spousty boulí, podlitin a různých jiných ran, když odcházel, tak oslovil ta sténajíci těla: "Jó, každý totiž uléhá, jak ustele si sám."

Rec:	A pro sebe si řekl:

R:	Já celý život svůj se držel zpátky, táto můj, vždyť vím, že to sis vždycky nejvíc přál, však nemá smyslu víc ráně nastavovat líc, když chlapem zkrátka člověk už se stal, tak přijde někdy čas, aby se pral.

*:	^CŘíkávali: "To je on, ten, ^Fco se stále ^Cbojí ..."

Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte

Název písně:

Interpret(i):

Vyberte minimálně jednoho interpreta (zpěváka, skupinu). Pokud dosud v seznamu není, vytvořte jej pomocí tlačítka.

1: 
C                        F           C
Říkávali:"To je on, ten, co se stále bojí,
                                      G
to snad ani není chlap, když neumí se prát,"
C                      F               C
jeho jméno zapoměli, a kdo chtěl hodit blátem,
                              G           C
ten klidně blátem házel, ostatní se mohli smát.

2: 
Nejspíš nikdo nevěděl, co mu jeho táta řekl,
od té doby uběhla už hezká řádka dní,
můj soused o tom povídal, že slyšel, dřív než smekl,
co na srdce mu kladl ve své chvíli poslední.

R: 
 C   D E                      F     G A         C  D E
"Stůj__, klidně stůj a drž se zpátky__, chlapče můj__,
                        G  A B
od maléru drž se raději dál__,
C   D E                  F      G A       C  D E
ruku__ na to dej, špatný příklad__ ve mně měj__,
                          G   A B
já na siláka rád si často hrál__,
                               C   D E
teď vidíš sám, za co můj život stál__."

3: 
    D                         G           D
Pak přešla léta a pravá láska do cesty mu vešla,
                                   A
byla krásná jako sen, a kdekdo záviděl,
     D                 G           D
když jednou byla sama, na návštěvu přišlo
                           A            D
pár nezvaných hostí, každý dělal to, co chtěl.

4: 
Když pak vstoupil do dveří a uslyšel, jak pláče,
pochopil, že stane se jen to, co udělá,
kouk' na obrázek táty a chvíli se mu zdálo,
že znovu slyší, jako kdysi, ta slova vzdálená.

5: 
E                              A             E
Když po stopách těch výtečníků šel rozvážným krokem,
                                   B
prázdno v duši měl a v očích divný chlad,
    E                          A          E
jen malou chvíli volali:"To je ten, co se bojí,"
                                B               E
pak v tichu náhle byl by slyšet špendlík, kdyby spad'.

6: 
Jen malá muška na zdi snad podívat se směla
na spousty boulí, podlitin a různých jiných ran,
když odcházel, tak oslovil ta sténajíci těla:
"Jó, každý totiž uléhá, jak ustele si sám."

.Rec: 
A pro sebe si řekl:

R: 
Já celý život svůj se držel zpátky, táto můj,
vždyť vím, že to sis vždycky nejvíc přál,
však nemá smyslu víc ráně nastavovat líc,
když chlapem zkrátka člověk už se stal,
tak přijde někdy čas, aby se pral.

.*: 
E                         A           E
Říkávali: "To je on, ten, co se stále bojí ..."

Nejste přihlášení - pro publikování se prosím přihlaste.

Neuloženo trvale!!! Pouze změna prohlížeči. Pro trvalé uložení publikujte.

Datum vytvoření :2013-12-20T21:46:42.793+00:00

Stůj klidně stůj

Pavel Bobek

Playlisty / Interpreti:

Pavel Bobek : [ 21 ]